#
#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Mobilní aplikace

V OBRAZE

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Volně ke stažení:

Google playapp

HORY DOLY

Aktuální teplota

10.7.2020 11:46

Aktuální teplota:

23,7 °C

Vlhkost:

68,1 %

Rosný bod:

17,4 °C

Kalendář akcí

Novinky.cz

práce

Svátek

Svátek má Libuše, Amálie

socpom

soutěž

Svazek obcí

Obsah

                                

                               

                                strupčice hošnice

                                okořín sušany

 


První zmínka o Hošnicích pochází z roku 1203. V této době ves patřila k panství oseckého kláštera cisterciáků. Roku 1208 daroval tomuto klášteru král Přemysl Otakar I. svůj dvůr v Hošnicích, vlastnictví části Hošnic pak oseckému klášteru o rok později potvrdil biskup Daniel II. Další část vsi tehdy patřila ke statku v Komořanech.

Původní název Hošnic byl odvozen od mužského osobního jména Hošna, znamenal tedy ves lidí Hošnových, Hošniců. Tento název se pak již příliš neměnil, jeho úpravy byly pouze spíše pravopisného rázu - existovaly tvary jako např. Hosnicz, Hossniczy, Hosznitz aj..

Ves oseckému klášteru patřila dlouhou dobu, spravována byla z centra panství - ze statku Škrle, na jehož pozemcích museli také poddaní vykonávat robotní práce. Na přelomu 16. a 17. století se také sem rozšířila protestantská víra, a to i přes fakt, že ves patřila katolickému klášteru. Roku 1618 vypuklo povstání českých stavů, během nějž docházelo k bojům císařských a stavovských vojsk. V průběhu tohoto povstání stavy zabavovaly katolické církevní majetky a následně je dál prodávali, stejný osud potkal také Hošnice, které roku 1620 i spolu se statkem Škrle a dalšími vesnicemi koupil Bohuslav ml. z Michalovic. Ten však byl po bitvě na Bílé hoře popraven a jeho majetek včetně Hošnic byl zabaven. Části tohoto majetku, které patřily oseckému klášteru, byly cisterciákům následně vráceny. Třicetiletá válka, která poté zachvátila Evropu a také se výrazně podepsala na mnoha vsích v širokém okolí, se Hošnic příliš nedotkla.

V polovině 17. století se většina zdejších obyvatel živila zemědělstvím - pěstoval se tu převážně ječmen, pšenice, řepa, brambory a pícniny, poměrně významným bylo také sadařství, v něm převažovaly hrušně a švestky - a chovem dobytka, ovcí viní a drůbeže. Ve vsi byl také výčep piva. Ves dál žila poklidným životem, který přerušila až morová rána, která Hošnice postihla v roce 1680. Smrtící nákaza si zde vyžádala 7 lidských životů. Další léta pak opět plynula v poklidu a bez významnějších změn, další závažnější událost přišla až v roce 1746. Touto událostí byl velký požár, který zničil část vesnice. V druhé polovině 18. století Hošnice čítaly 17 domů, na místě již rozpadlého královského statku vznikla kovárna, ve které pracoval 3 dny v týdnu kovářský mistr ze Strupčic. Později byla tato kovárna stržena a na jejím místě byla roku 1846 postavena kaple sv. Víta. Školou ves patřila ke Strupčicím, v zimě anebo za špatného počasí se prý však hošnické děti chodily učit psát a číst do dílny jednoho zdejšího ševce.

K roku 1847 měly Hošnice 25 domů, žilo zde 149 obyvatel, většina vsi stále ještě patřila klášteru. V této době se v okolí vsi značně rozvíjelo hornictví, také zde byla otevřena šachta (Magdaléna), která však neměla příliš velký význam. V 80. letech byl její provoz přerušen, na přelomu století ještě krátce obnoven, ale brzy nato již definitivně zastaven. V roce 1850 se obce staly samostatnými správními jednotkami, ani Hošnice nebyly výjimkou a konečně se staly samostatnou obcí. Na počátku 20. století se zdejší zemědělství přeorientovalo převážně na pěstování cukrovky, cibule, pšenice a jarního ječmene, který byl pro svou vysokou kvalitu vyhledávanou surovinou pro výrobu sladu. 

O průběhu první světové války ve vsi bohužel nemáme žádné záznamy. Dá se tedy předpokládat, že válka zde proběhla v poklidu a bez významnějších událostí, lidé zde válkou strádali stejně jako ve všech okolních obcích. V meziválečném období byly v Hošnicích dvě hospody, při kterých byl koloniál, ves měla také koláře, zedníka, kováře a krejčího. V obci byly také dva rybníky. Roku 1928 sem byla zavedena elektřina z kadaňské elektrárny. O zavedení přípojek však příliš velký zájem nebyl, mnoho lidí se tak na síť napojili až za války. Obec neměla zájem ani o vodovod, budovaný v tomtéž roce z Pyšné do Havraně.

Ve třicátých letech žilo v obci pouze 31 Čechů. Německých obyvatel zde tedy byla drtivá většina, přesto v Hošnicích oba národy vedle sebe žily v míru a přátelství. Situace se změnila až s nástupem Henleinovy nacistické strany, nacistická propaganda způsobila národnostní nesnášenlivost a obyvatelstvo ve vsi se rozdělilo. Po Mnichově byly v roce 1938 obsazeny Sudety německým vojskem, které zde německé obyvatelstvo vítalo jako své osvoboditele. Brzy nato začala druhá světová válka. Během ní bylo na okolních šachtách nasazeno množství ruských zajatců, kteří zde museli pracovat za velice tvrdých podmínek a hladu. Češi se jim proto snažili i přes veliké nebezpečí jakkoliv pomáhat. Dne 8. května 1945 do Hošnic dorazily ruské tanky. Po válce začala fungovat státní správa, německé obyvatelstvo bylo odsunuto a následoval příchod nových osadníků z vnitrozemí.

Po válce se v obci mnoho změnilo. Zdejší kaplička byla zbořena, návesní rybník se změnil na požární nádrž a na východní straně obce vznikl zemědělský areál, který je však již dnes opuštěný. Při územní reorganizaci v roce 1960 Hošnice přišly po 110 letech o svoji samostatnost, když byly připojeny k Sušanům. Dne 1. 5. 1976 pak byly i s nimi připojeny ke Strupčicím. V současnosti již Hošnice vodovod mají, stále jim však ještě chybí kanalizace a čistírna odpadních vod. V roce 1999 byla provedena plynofikace vsi a pokládka telefonních kabelů včetně připojení na digitální ústřednu, následujícího roku zde byly vybudovány asfaltové komunikace. Od konce druhé světové války počet obyvatel ve vsi stále klesal, tento vývoj se však v posledních letech konečně zastavil a naopak za posledních deset let počet obyvatel mírně vzrostl. K roku 2001 zde žilo 55 obyvatel.


FOTOGALERIE